Rozhovor s Mgr. Markem Pučalíkem, O.Cr., duchovním správcem

Mgr. P. Marek Pučalík, O.Cr. je členem řádu Křižovníků s červenou hvězdou. Od roku 2009 působí jako duchovní správce ďáblické kaple Nejsvětější Trojice a sv. Václava.

Pane magistře, od 1. října 2009 přicházíte k nám z kostela sv. Jiří  v Hloubětíně, přesněji přibral jste si duchovní správu  naší Ďáblické zámecké kaple Nejsvětější trojice. Kostel sv. Jiří v Hloubětíně má bohatou tradici, duchovní služba zde je jistě náročná. Dále jste angažován  v Ústavu dějin křesťanského umění na  Katolické teologické fakultě Karlovy univerzity jako vyučující  pro bakalářský a navazující magisterský studijní program „Obecná teorie dějin umění a kultury“.  Jak rozvrhnete síly mezi kostel sv. Jiří v Hloubětíně a kaplí Nejsvětější trojice v Ďáblicích a fakultu? A máte ještě jinou pracovní aktivitu či  záměr získání dalšího odborného, pedagogického či vědeckého titulu? Věřím, že Vám, především  s organizací pomůže pan Pavel Strnad, správce kaple Nejsvětější Trojice v Ďáblicích, který je nám velmi dobře znám, především jeho přátelským přístupem i aktivitou při rekonstrukci kaple, dále  jako ministrant.  Jeho výzdoby kaple o vánocích jsou velmi příjemné.

Původně jsem myslel, že polovinu času budu věnovat farnosti a polovinu fakultě, ovšem záhy jsem zjistil, že je to nesmysl, že to prostě nejde. Práce se neustále prolíná a je třeba dělat co, co právě má přednost. Krom toho práce katolického duchovního se náramně snoubí s kunsthistorií, není tomu tak? Takže bych řekl, že tato dvě povolání se vzájemně doplňují. Na KTF mám být dva dny v týdnu, ovšem ve skutečnosti, když je nutno, musím se účastnit i jiných fakultních aktivit, ne jen přednášení. Duchovenské aktivity spočívají povětšinou v zajišťování svátostí ve farnosti Hloubětín, která mi byla svěřena a také v kapli Nejsvětější Trojice v Ďáblicích. Snažím se krom základní kněžské služby, to znamená bohoslužebného provozu, věnovat dle možností i čas pastoraci v terénu svých oveček.

Pan Strnad krom práce v klášteře, mi i dobrovolně pomáhá se zámeckou kaplí Nejsvětější Trojice v Ďáblicích a jsem za to moc rád. Bohužel, právě tato vzácná stavba vrcholného baroka by potřebovala nutných restaurátorských zásahů, poněvadž nám doslova padá na hlavu veškerá fresková výmalba.

Z ostatních pracovních aktivit pracuji na svém postgraduálním studiu, mj. píši, resp. se snažím psát doktorskou práci u pana prof. Horyny na téma " Mecenát křižovnického velmistra Františka Matouše Bohmba". Také spolupracuji na edici významného historického pramenu našeho řádu, Deníku velmistra J. I. Pospíchala, na kterém je spousta práce. Mou zálibou i mým povoláním na KTF je umění raného novověku, jednoduše se věnuji tedy barokní epoše, jež byla pro náš řád velmi významným údobím rozkvětu. Právě Pospíchal byl velmistrem v závěru 17. století a Bohmb mezi léty 1722 - 1750.  Podle možností se trochu snažím i vypomáhat v Muzeu Karlova mostu, kde před nedávnem proběhla výstava  o sv. Janu Nepomuckém .


    
V tomto semestru jste garantem i vyučujícím v rozsahu 28 hodin v předmětu s názvem „pražské klášterní kostely raného novověku“. Můžete nám Vaší kantorskou aktivitu v tomto semestru přiblížit? A prosím přidat něco obecného o Vaší aktivitě v Ústavu dějin.

V zimním i letním semestru přednáším Úvod do barokního umění, běží tedy o přednášky z evropského baroka a našeho českého. Dále vedu seminář také po oba semestry s názvem Pražské klášterní kostely raného novověku. Zde se mají studenti seznámit s typologií staveb různých řádů, které vybudovaly fenomenální soubory církevních staveb, jež neodmyslitelně patří k pražskému baroku. Vyžadují od studentů orientaci v chrámovém, či klášterním prostoru, poznání barokní architektury, sochařství, malířství, i užitého umění. Moje aktivity na Ústavu dějin křesťanského umění jsou zaměřeny na zmíněné dva předměty, s čímž souvisí i vedení různých prací, zkoušení, organizace seminářů v terénu a pochopitelně k vědeckému snažení patří i publikační činnost.


V otevřené encyklopedii Wikipedie není heslo  kostel sv. Jiří v Praze Hloubětín.  Můžete nám tento kostel několika slovy přiblížit?

Kostel sv. Jiří v Hloubětíně je původem raně gotická jednolodní stavba snad ze 3. čtvrtiny 14. století, jež byl barokně rozšířen a zařízen roku 1695 za generála  velmistra Waldsteina, ovšem jistě výkonným činitelem byl generální převor Pospíchal. Bohužel byla stavba zcela novogoticky přestavěna v duchu tehdejšího purismu A. Saengerem v roce 1892 a zhruba v této podobě známe kostel sv.Jiří dodnes. Pro křižovnický řád je z historického hlediska chrám sv.Jiří významnou stavbou, protože sem měli právě přijít dle zbožné legendy první křižáci ze Svaté země již 1217 a sv.Anežka Přemyslovna je měla dále odtud uvést ke sv.Petru Na Poříčí. V době barokní byl kostel vyzdoben malířským cyklem řádových dějin a my můžeme jen želet, že se nám díky radikální přeměně interiéru v 19. věku nedochoval.


Při přátelské besedě s místními věřícími 20. září po mši svaté v zámecké kapli Nejsvětější Trojice byly dohodnuty nové termíny pravidelných bohoslužeb.  Tyto   se budou nyní konat vždy v neděli - každý sudý týden  v měsíci.   Je to v souladu s Vaší aktivitou v kostele sv.Jiří v Hloubětíně?  

Ano, tato změna bohoslužeb je v souladu s mým přáním. Kaple byla dlouhou dobu nepřístupná, dokud ji opět nepřevzal náš řád do zprávy, bohužel bez ekonomického zázemí. Můj řeholní spolubratr P. Lukáš, ji před pár lety zprovoznil a já na započatou aktivitu navázal a snažím se nyní rozšířit počet bohoslužeb, aby místní nemuseli dojíždět do okolí, když mají kapli doma. Pochopitelně bych rád navázal intenzivnější spolupráci s místními spoluobčany, kteří, jak pevně věřím, mají skrze dlouholetou tradici vztah k našemu řádu, stejně jako v Hloubětíně. Domnívám se, že Hloubětín s Ďáblicemi je dobrá kombinace pro duchovního správce. Právě už v 18. století dojížděli Křižovníci z Ďáblického statku do Hloubětína, než se později obě duchovní zprávy oddělily.


Děkuji Vám za rozhovor. Přeji Vám především příjemné chvíle mezi námi, Ďábličáky.
Ing. Zdeněk Sobotka, Dr.Sc., kronikář obce

ad